Jsem obyčejná holka, která žije ve svém malém světě plném květin (mám je všude – v květináčích, na oblečení, dokonce i na kůži 🥰), roztomilých zvířat (moje srdce div neexploduje, když jsem poblíž štěňat) a nádherné přírody (místo, bez kterého nemůžu být).
Foodie, co miluje vaření 👩🍳
Holka, která vždy přemýšlí až zbytečně moc. Nebo to mají všechna děvčata stejné?🤔
Naivní snílek, který vždy věří v lepší zítřky a nikdy se nevzdává.
___________________________________________
Když jsem studovala vysokou školu, měla jsem možnost odjet do Kalifornie. Cestovala jsem s pár přáteli napříč Kalifornií po dobu pár týdnů. Objevování nových míst a poznávání jiné kultury mě dost nadchlo. Během našich cest jsem začala mít pocit, že bych si někdy chtěla vyzkoušet nebýt jen pouhým turistou na cestách, ale žít dlouhodobě v jiné zemi. Můj vnitřní hlas mi začal našeptávat, že musím z ČR odejít..kamkoliv.
Nevěnovala jsem tomu moc pozornost, ale slovo dalo slovo a rok po mé promoci jsem stála před, jak by mnoho lidí řeklo, nejtěžším rozhodnutím. Můj přítel dostal pracovní nabídku, která obnášela přestěhování do Asie. Zeptal se mě, jestli se s ním přestěhuju na Filipíny.
Upřímně, v ten moment jsem neměla ponětí, kde Filipínské ostrovy vlastně leží 🤔. Jediné co jsem si představila byla božská pláž s houpačkou na kokosové palmě a léto po celý rok. To nezní špatně že?🌴🌞
Rozhodovaní nepatří mezi mé silné stránky. Obvykle mi trvá nějakou dobu, než zvážím všechna pro a proti. Nicméně v tomto případě jsem si řekla: „Nas*at“, jedem a budem spolu poznávat svět. Neměla jsem nejmenší pochybnosti o svém odletu. Až mě trochu děsilo jak jistá jsem si svým rozhodnutím byla.
Po nějakém čase mou mysl přepadly otázky typu „A co má rodina?“, „Co má práce?“, „Co přátelé a můj život“? Přestože jsem odpovědi nenacházela, věřila jsem, že vše bude v pohodě. Řekla jsem si, že to vesmír nějak zařídí.
V té době jsem pracovala jako finanční asistentka v malé firmě v Praze. Bylo mi čerstvých 23 let – kuřátko 🐣. Nicméně pracovní zkušenost to byla skvělá. Do dnes na tohle období velmi ráda vzpomínám.
Nicméně rozhodnutí znělo jasně a já tak dala výpověď. O dva měsíce později jsem už seděla v letadle se svým přítelem. Oba jsme byli natěšení, plní naivity a očekávání. Možné překážky jsme si tenkrát připouštěli, ale věřili jsme, že pokud se navzájem podržíme, zvládneme všechno na světě.
Má cesta k rozkvětu začala s okamžikem, kdy se letadlo odlepilo od země a já se vydala na cestu do neznáma…😊